?

Log in

2013

V mém notebooku se nachází něco jako můj deník. Jsou to rozepsané příspěvky na lj, které jsem nikdy neodeslala - buď byly až příliš osobní, nebo příliš emotivní, nebo nudné, nebo neaktuální a tak dále a tak dále. A protože mé rekapitulaci uplynulého roku hrozilo totéž skončení v propadlišti počítače, tak jsem se přemohla a přeci jenom to sem dávám:

V roce 2013...

Byla jsem dvakrát v Berlíně a pořád je to město, které zbožňuji. Ztratila jsem poslední zbytek iluzí o FAV a chci teď být katedře chvíli co nejdál a vzpomínat jen na to hezké (kterého bylo strašně moc, to zase ano). Zachovala se jako obrovský idiot dejme tomu tak třikrát. Zamilovala jsem se (což je samozřejmě krásné), nicméně platonicky (a z toho jsem smutná). Opravdu hrozně moc jsem se opila přesně dvakrát (maškarní večírek FAV a rozlučka s Anet). Mám několik nových přátel. Chodila jsem často do kina a byla i na několika filmových festivalech (a všechny jsem si je užila, i když Vary byly chvilkama opruz... prostě Vary, no). Došlo mi, že nemůžu některý lidi pořád omlouvat a že se musím smířit s tím, že opravdu existují svině a radši se jim vyhýbat. Napsala jsem diplomku. Založila jsem si znovu facebook. Byla v nemocnici. Po protančané noci jsem šla noční Prahou za deště a bylo to krásné. A vůbec jsem hodně tancovala. Přečetla pouze několik knih, což mě hrozně mrzí, ale bude určitě líp. Na druhou stranu jsem viděla spoustu reality show včetně některých hodně bizarních. A koncem roku si uvědomila, že opravdu moc chci psát zase fikci.

Tak nějak to byl dobrý rok. Myslím. Chvilkama hrozně dobrý, chvilkama hrozně blbý, ale to je zřejmě normální. Hlavně se mám pořád na co těšit. Pořád je tu tolik knih a tolik dalších věcí, které chci poznat. Nechci být zahořklá a smutná (a že k tomu mám někdy blízko - ach ta má děsná povaha!). A těším se na státnice, na ukončení školy, na práci (jak mi chybí pracovat!), na Berlín a na více filmů a na ještě víc knih a na seriály a reality show a na to, že mi to vlastně všechno ke štěstí stačí. Nebo tak nějak – snad.  

Tagy:

O psaní

Často si říkám, že je škoda, že je můj livejournal tak strašně nudný. Povzdechy nad školou, nad lidmi, nad věčným nedostatkem peněz... Jsem egoista, který rád píše o sobě, ale už ani mě to nebaví psát, natož aby to někoho bavilo číst. Slibovala jsem text o Berlinale, ale nakonec i to je docela zbytečné, protože to vše mohu říci pár větami (Bylo to super. Viděla jsem zhruba čtyřicet dlouhometrážních filmů, byla na jedné přednášce a jedné tiskovce. Příští rok plánuji jet zase.). Prostě není o čem psát. Tečka. Tohle není Joven y Alocada a můj život není terno s množstvím pikantních scén, které jen čekají na popsání. A nejsem ani tak brilantní jako Tina Fey/Mindy Kaling/Lena Dunham, abych dokázala i obyčejné záležitosti předat vtipně nebo přínosně.

Měla bych psát víc. Obecně. Na livejournal, kde jsem si dříve třídila myšlenky, protože v poslední době jsem všeobecně zmatená a chudáci mí přátelé, kteří to musí poslouchat. Měla bych psát recenze, protože jim zatím „něco“ chybí a já zoufale netuším, co to „něco“ je. Taky nezvládám psát magisterku, pokud na to zrovna nemám náladu, což je dost problém vzhledem k tomu, že chci v září státnicovat. Občas mívám chuť psát zase příběhy, ale nedostává se mi inspirace. Proto otvírám soubory staré už skoro deset let a snažím se je přepsat do přijatelné podoby. Ale výsledná podoba je nakonec mnohem horší, než když to psala patnáctiletá Brygmi. Zapomněla jsem psát? Nebo jsem to nikdy úplně neuměla?
Jsem tvůrčí typ a nemohla bych být šťastná bez tvorby. Ale zároveň jsem ambiciózní a chci, abych všechno co dělám, mělo smysl a aby výsledek byl dobrý. Psaní je moje slabé místo. Píšu ráda a je hrozný vědět, že vás baví něco, v čem upřímně řečeno nejste moc dobří. Nebo takhle: Něco v čem jste průměrní. To je snad ještě horší.

Pointa je (ano, tento příspěvek má pointu!), že budu víc psát. Na livejournal i jinam (DMD se blíží). A prostě jsem najednou měla potřebu to všem sdělit.

Tagy:

S Justýnou doma...

V poslední době se cítím dobře. Tak nějak všeobecně spokojenější, přestože vlastně nemám žádný zásadní důvod. Ono se toho moc nezměnilo, řekněme že je to pořád všechno stejné jako před dvěma (třema a tak dál) lety. A stejně... Z lj to možná nevyplývá, protože sem píšu hlavně když jsem naštvaná. Ale cítím se líp. Ani nevím, kdy se ta změna odehrála, snad někdy přes léto? Mám pocit, že si konečně uvědomuji ty věci, který jsem ty uplynulé roky neviděla. A tedy ne že bych naprosto otočila své dosavadní smýšlení, jsem to pořád já, jen jako kdybych udělala snad konečně tlustou čáru a přestala se některými věcmi trápit. Navíc mi pomohly i slečny ze Spolku, protože to jsou ty chvíle, kdy mohu nechat spadnout všechny masky a vyventilovat všechno potřebné – lepší než jakýkoliv psycholog. Ale nechci se nechat ukolébat pár dobrými týdny – zničila jsem si svou psychiku a bude trvat dlouho, než budu relativně v pořádku. Takže jen baby steps. Když se ohlédnu zpátky tak prostě... Co jsem to krucinál dělala? A jak jsem se z toho všeho vymotala? Byly to totiž prvotřídní sračky, kultivovaněji to říci nejde. Nelituji spousty rozhodnutí, ale lituju, že jsem to občas vzala až do takových extrémů.

Dneska byl večírek a dost jsem se na něj těšila. Ale kdeže. Asi už stárnu, ale nedávám malé zadýchané prostory, kde přes hudbu není slyšet vlastního slova. A s hnusným vínem. Bylo tam pár mých přátel, které jsem neviděla tisíc let, ale když je neslyšíte, tak to je prostě spíš na prd. A strašně mi tam chyběla Mau.
Mrzí mě, že jsem si to neužila, protože mám pocit, že teď bych v podstatě mohla. Některé starší večírky pro mě byly dost tvrdé z různých důvodů, ale teď to mohlo být v pohodě. Ty prostory to pro mě bohužel zabily. Ale tak co už. Snad se s určitými spolužáky sejdu i mimo oficiální akce. A když ne, tak snad bude vánoční večírek někde jinde. Protože spousta lidí mě nezná jako energickou veselou Brygmi. A mělo by, protože taková Brygmi je nejlepší.

Hudba

Existuje větší dokonalost než Patrick Wolf zpívající Born to Die od Lany Del Rey?

http://soundcloud.com/patrick-wolf/born-to-die-lana-del-rey-cover

Tagy:

Už jsem si zvykla na to, že si cizí lidi myslí, že chodím (případně "jenom" spím) se svým kamarádem. Ale že si to myslí i mí přátelé? Přestože mě znají. Přestože jsem jim několikrát řekla, že je to pitomost. Štve mě ten dvojí metr - kdyby byl holka, tak to nikoho ani nenapadne. Ale že je to kluk, tak tam přece musí něco být, že jo. Protože holka s klukem se nemůžou kamarádit jen tak. Argh.
Hrozně mě uráží, že si tohle můžou mí známí o mně myslet. Nestydím se za to kdo a jaká jsem. Zeptáte se mně a já vám řeknu, jestli s někým chodím/spím/do koho jsem či byla jsem zamilovaná. Nelžu. Nebo alespoň v tomhle ne, protože je to pro mě důležitý. Nemám se za co stydět a upřímně řečeno jsem pyšná na své zásady (jako třeba na tu, že nespím se svými kamarády). Kdybych byla zadaná, tak to všichni ví. Klidně bych to měla i na tom zpropadaném facebooku (jo, možná bych měla dokonce facebook).
Můj život je momentálně dost hrozný, ale mám jednu věc - moje zásady, moje pravidla, mou morálku, hrdost a říkejte si tomu všelijak. To jediný mě tady ještě drží. Na sebe jsem nejtvrdší a nikdy bych nepolevila. Nepůjdu do vztahu, dokud si nebudu jistá, že jsem po všech stránkách v pořádku a že jsem se naprosto dostala z předchozího vztahu. A spát s někým bez vztahu... Jsem možná staromódní ale jaksi nechápu, proč něco takového dělat.
Miloš je můj kamarád, je pro mě důležitý, ale kdybychom spolu chodili, tak se asi hned první týden zabijeme. Fakt by to nešlo a OBA to víme. Nejsem do něj zamilovaná. Není do mě zamilovaný. Jsme kamarádi. Tečka.

Pak mi ublíží, když se dozvím, že stejně si moji kamarádi o mně myslí, že tam něco je či bylo. Ať říkám a dělám cokoliv. To si fakt myslí, že jsem takový pokrytec? Já chci ten ideální svět. Ten z mých oblíbených filmů a kýčovitých fan fiction. A začít musím samozřejmě u sebe. Jenom bych si přála, aby mi mí přátelé v tomhle věřili.

Jen tak

Pořád se nemůžu smířit s tím, že Demi Lovato má být porotkyní X factoru. Vždyť jí je devatenáct nebo kolik? Každopádně pro Demi mám slabost a její Skyscraper miluji.
Každopádně když si tu teď pouštím na youtube písničky, tak opět umírám u Sarah Bareilles. Někdy se cítím jako Gonna get over you, ale stejně to je většinu času Gravity. A kéž bych se jednou dopracovala k nadhledu Mariny Diamandis...

A jdu spát asi.

Tagy:

Opilé meme

tak když už i safirakey.. a jsem děsně opilá, takže ne v angličtině

If you're on my friends list, I want to know 36 things about you. I don't care if we never talk, or if we already know everything about each other. Short and sweet is fine ... you're on my list, so I want to know you better!

01) Are you currently in a serious relationship?
Ne. Ani v "ne serious". Prostě žádný relationship. Ever. Mě nikdo nemá rád.

02) What was your dream growing up?
Primálotožkou. Novinářkou. A dalších tisích věcí, na které jsem samozřejmě nikdy neměla.

03) What talent do you wish you had?
Talent komunikace? Nedokáži mluvit s lidmi, a to je tisíc věcí, které bych jim chtěla říct. Jsem na tohle naprosto nemožná a nenávidím to.

04) If I bought you a drink what would it be?
Gin a tonik prosím! Nebo cokoliv jiného. Dneska jsem skončila u becherovky a bylo to prima!

05) Favorite vegetable?
Zeleninu nene!

06) What was the last book you read?
Kniha o módě 20. století a je nejlepší! Autorku si teď nevzpomenu, ale je to z takové té série o módě - Starověk, Středověk, Tetování...

07) What zodiac sign are you?
Býk

08) Any Tattoos and/or Piercings? Explain where.
Jenom náušnice. Ale v poslední době si pohrávám s myšlenkou na tetování. Ale asi bych umřela bolestí, tak asi nene.

09) Worst Habit?
Škrábání se. Až do krve.

10) If you saw me walking down the street would you offer me a ride?
Jo. Ale bacha, moje řízení je docela divoký.

11) What is your favorite sport?
Nic.

12) Do you have a Pessimistic or Optimistic attitude?
Obojí nejde?

13) What would you do if you were stuck in an elevator with me?
Dostala bych hysterický záchvat, protože "PROBOHATENVÝTAHNEFUNGUJEAASITADYUMŘEME!!!"

14) Worst thing to ever happen to you?
Těžko říct.

15) Tell me one a lot of weird facts about you.
Já asi nejsem divná. Všechno mi přijde takové normální.

16) Do you have any pets?
Kočku Justýnu. Aportuje nechutné věci (ponožky, posmrkané kapesníky a podobně)

17) What if I showed up at your house unexpectedly?
Neotevřela bych, protože na mě nikdo normálně nezvoní a bála bych se, že je to omyl nebo správce či tak.

18) What was your first impression of me?
Jsem hrozná, ale netuším. Nic hroznýho to nebylo, fakt ne.

19) Do you think clowns are cute or scary?
Fujkulí.

20) If you could change one thing about how you look, what would it be?
Jsem asi strašný narcis, ale já mám fakt ráda, jak vypadám. Jen bych si přála se nehrbit. To mě štve a bojuju s tím.

21) Would you be my crime partner or my conscience?
Záleželo by na zločinu, ale já jsem strašněj posera.

22) What color of eyes do you have?
Někdo říká modrou, někdo šedou, někdo hnědou...

23) Ever been arrested?
Ne.

24) Bottle or can soda?
Asi bottle?

25) If you won $10,000 today, what would you do with it?
Kolik je deset tisíc dolarů, nechce se mi to počítat. Stačí to na byt? Ale to je asi jedno, hlavně bych si zaplatila nájem, se kterým mám momentálně problém.

27) What's your favorite place to hang out?
Hmm, kavárny. Parky.

28) Do you believe in ghosts?
Ne né.

29) Favorite thing to do in your spare time?
V poslední době spím a nenávidím to. Ani vlastně nevím, co dělám jiného. Nenávidím volný čas.

30) Do you swear a lot?
Jo. Dost.

31) Biggest pet peeve?
Úplně všechno, nemá cenu to vyjmenovávat.

32) In one word, how would you describe yourself?
Fragile? Asi ne, nechápu se tak. Debil. Drama queen - to jsou dvě slova, že? Ambivalence, to jsem o sobě říkala dřív. Jedno slovo je určitě málo.

33) Do you believe/appreciate romance?
Definujte romanci.

34) Favorite and least favorite food?
Miluju maso v jakékoliv podobě. Nemám ráda zeleninu a tak dál.

35) Do you believe in God?
Netuším.

36) Will you repost this so I can fill it out and do the same for you?
Přidávám se k lidem, kteří nerozumí otázce.

Tagy:

ten trapný moment, když pošlete lj příspěvek a zapomenete ho zamknout...

Avengers jen tak stručně

  • ve čtvrtek jsem odcházela z kina trochu rozpačitá a svým způsobem zklamaná (protože jsem se asi nechala přemoci obrovským očekáváním – jenže když na tenhle film čekáte poslednch několik let, protože je pod tím podepsaný Joss Whedon...), takže jsem si dala ještě repete v pátek a teprve v pátek jsem si Avengers dokázala naplno užít. A ještě na to plánuji zajít někdy do LA (Mem?), protože tenhle film se musí vidět v kině. Což berte jako doporučení, rozhodně je to nejlepší superhrdinský film minimálně od Watchmenů. A Watchmeni jsou zase naprosto odlišní a srovnávat je by vyznělo hloupě.
  • některé scény jsem se zamilovala hned napoprvé, hlavně dlouhé kamerové záběry, ve kterých postupně přecházíme od jednoho hrdiny ke druhému
  • v ohlasech na čsfd se často zmiňuje, že první část je příliš nudná, ale že ji vynahradí výborná akce v závěru... Já si naopak nejvíce užívala prostřední část, kde se formují vztahy mezi postavami a pozvolna posouvá děj. Samotná akce je skvělá, ale není pro mě primární, takže jsem ráda, že se to nezvrhlo v nějakou bezduchou rubačku.
  • co se týče postav, tak mi přišly výborné a zajímavé, přestože v jejich samostatných filmech, jsem s nimi měla problém (hlavně Captain America to ve svém filmu nevychytal, kdežto tady mě jen příjemně překvapoval). Podle trailerů jsem se bála, že se z toho stane Iron Man a jeho parta, ale přišlo mi, že každý postava má svůj prostor a nikdo nebyl upředňostňován. Postavy jsou pestré a zábavné a jejich slovní (i jiné) přestřelky je radost sledovat.
  • Scarlett Johansson. Po letech jsem si uvědomila, proč jsem se do ní vlastně zamilovala.
  • film jsem viděla samozřejmě ve 2D s titulky.
  • a už mlčím, protože o filmu se namluvilo všude hodně a já bych asi nedodala nic, co už někde nezaznělo.
  • a však si na to zajděte.

Pořád ještě existuji

  • celou noc jsem nespala - měla jsem totiž "úžasný" nápad dát si v osm večer kafe. A asi jsem si ho udělala moc silný. Napsala jsem a poslala text do školy, přečetla jednu knihu, prošla spoustu internetových stránek, a pak tak zoufale chtěla odpadnout a jít spát, ale prostě to nešlo. Teď mě jen bolí hlava a je mi špatně. Že jsem si nedala raději alkohol.
  • necítím se poslední dny dobře a dnes si asi zajedu do Tatenice. Zítra budu muset zase zpátky (chci jít večer na projekci), ale tak třeba tam načerpám energii. Navíc tam na mě čeká thera tee až z dalekého Denveru.
  • ve čtvrtek ve čtyři hodiny konečně Avengers! Jestli se chcete připojit, tak jen do toho, uvidím vás ráda. :)
  • Glee je pořád tak zoufale špatné. Jo, jsou tu stále ještě fan fiction (Online and Anonymous je vtipně meta), ale stejně mě to mrzí. 
  • pořád nemám práci
  • u DMD jsem ke konci zase odpadla. Nebyla jsem tématy příliš inspirovaná, internet zlobil a občas jsem prostě byla příliš vytížená. Každopádně nové stránky byly výborné a už se těším až to zpětně všechno načtu.
  • s tím horkem si někdo dělá srandu?
  • v Mark and Spencer jsem nenašla ANI JEDNY kalhoty velikosti 6. A to byla vetšina z nich fakt dost pěkná.
  • začala jsem se učit rusky a celkem mi to jde, jen mám u azbuky problém se všemi písmeny, které vypadají jako N. 
  • co napsat dál? Asi už nic. To o mém životě myslím vypovídá nejvíc. Ale nebudu si stěžovat, alespoň už ne online, číst si to je pak na zabití.