Dnes se mi zdály sny.

První byl romantický. Byla jsem s rodinou někde na dovolené a na ulici zpíval Patrick Wolf. Samozřejmě se do mě zamiloval a posílal mi nějaká hloupá romantická psaníčka.

Druhý byl zábavný. Miloš učil u nás na FF předmět o pornografii. Možná to bylo taky trochu prorocké.

Třetí byl děsivý. Křičela jsem, rozbíjela věci, hroutila se a nakonec si přiložila nůž na krk. Tohle snad prorocké nebylo.

Jinak mám hotové všechny zkoušky (to E z céčkového předmětu mě lehce štve, ale A ze Světové kinematografie naopak těší... ), už zbývá jen napsat práci pro Herní studia (což snad bude radost, už načítám materiály a těším se na samotný proces psaní), na Dějiny gastronomie (ehm) a dodělat ten konspekt k bakalářce. A budu mít splněno 184 kreditů, včetně všech C. Takže bych teoreticky mohla příští semestry chodit jen na povinné předměty (včetně tělocviku, fuj). Jenže to samozřejmě nebudu. Už kvůli nesmírně lákavé Kulturní konvergenci na TIM.

A v létě mě čeká už jen práce, kterou zkombinuji alespoň se čtením knih (válí se mi tady toho strašně moc) a koukáním na filmy. A to je můj celý plán na prázdniny. Brno a tak tři týdny v Tatenici. V Brně bude totiž alespoň Kiki, takže je šance, že se z toho nezblázním (pokud se už tak nestalo). A pak taky... nedávno jsem se přistihla, že když mluvím o Brnu, tak používám slovo „doma“. Což je zvláštní vzhledem k tomu, jak moc mě tohle město a tohle místo bere energii. Ale pokud musí mít každý člověk svoje „doma“, tak to moje je momentálně Brno.

Ale stejně jednou stopnu ten nakláďák a odjedu na Nový Zéland chovat ovce. Ten den je blíž, než kdy jindy byl.

S Ójou jsme si vyšli na Stmívání a líbilo se nám to. I když on to tedy na čsfd ohodnotil pouhými dvěma hvězdičkami. Ale nevěřte tomu. Prý byl i napjatý. :)

(a jak ho znám, tak i dojatý, ačkoli to samozřejmě nepřizná)

Jinak recenzi jsem napsala asi za dvě hodiny, protože jsem si potřebovala utřídit myšlenky. Ale myslím, že to může zajímat i někoho jiného než mě.
 

Před několika dny jsem objevila skvělý seriál. Dexter. V mnoha ohledech originální, v mnoha ohledech konvenční. Každopádně mě hodně bavil.

Po vynikající první sérii jsem okamžitě začala s druhou, o které se říkalo, že je stejně dobrá (ne-li lepší) než ta první. A ejhle. Po prvním díle jsem byla na rozpacích a po dílech osmi už to prostě vím. Druhá série Dextera je špatná. Moc. Tedy... ne „špatná“, ale spíše už nevyužívá nic z toho kvůli čemu jsem si tenhle seriál oblíbila. A myslím, že nejen já. Jak pečlivě byla první série vystavěna, tak najednou chybí jakákoli struktura, pořádek. Zbyl jen chaos.

 
A konkrétnější důvody:

1) První série měla skvělého „záporáka“. Ice Truck Killer si s policií (a s Dexterem) hrál, stejně tak jako si hrál s diváky. Zanechával k sobě stopy, ale stejně bylo jeho odhalení překvapivé. I když logické. V druhé sérii záporák není. Ústředním tématem je série podivných vražd, které má na svědomí „Řezník z přístavu“. Jenže pátrá pouze oddělení vražd, divák totiž od první série ví, že „Řezník“ je Dexter. Napětí chybí.

2) Soukromí postav. První série se zabývala hlavně Ice Truck Killerem (fuj, to skloňování vypadá divně) a jen tak občas zmínila soukromí život vedlejších postav. Naopak série druhá řeší skoro neustále soukromý život postav a jen občas se vrátí k řešení případu.

3) Postava Dextera. To je asi největší problém. Seriál byl originální hlavně „hrdinou“. Člověk bez emocí. Zaměstnanec policie, který je zároveň sériový vrah. Ale nevraždí z potěšení, ale čistě jen kvůli tomu, že musí. Bez citu. Už ke konci první s. se ukázalo, že Dexterovi záleží na mnoha věcech. Jenže co se děje v té druhé... Tohle není starý Dexter. Nový Dexter má najednou strach. Má rád svou sestru. Cítí se jako trpící chudáček. Chodí na setkání závislých jako kdyby doufal, že ho někdo z jeho závislosti vyléčí. Užívá si sex (!!!). Jedná s ohledem na druhé. Ne. Tohle není Dexter.

4) Postavy obecně. V první sérii to byl Dexter plus jeho spolupracovníci plus Rita s dětmi. Plus Ice Truck Killer. Teď to je najednou množství vedlejších postav, které tam jsou... A to je tak všechno. Neskutečně protivná Lila, která se chová jako rozmazlený fracek. Matka Rity, tak ta mi přišla mimo naprosto.

A asi bych toho vymyslela i víc.

Každopádně, abych zase jen nehanila, tak pořád se na seriál dívám a myslím, že má i klady. Tím, jak se najednou řeší rodinný život, tak dochází k nechtěně? ironicky kontrastním situacím. Např. v jednu chvíli je srdceryvné scéna podpořená pomalými zvuky piana... a vzápětí už Dexter přemýšlí o rozřezaných kouscích těla.

Líbí se mi i ta tenze, která plyne z toho, že hlavní hrdina je vlastně zároveň hlavní padouch. Divák (teda já) má tendenci fandit oběma stranám. Je tu policejní tým, který jedná zcela logicky a pomalu zjišťuje víc a víc o Řezníkovi. Jsou to všechno inteligentní a sympatičtí lidé. Navíc je vede agent Lundy, který je sice novou postavou, ale kupodivu není tak protivný jako Lila. Naprostý sympaťák. Tenhle tým by si zasloužil chytnout Řezníka a dozvědět se pravdu. Jenže Řezník je Dexter. Co s tím? Protože hlavnímu hrdinovi se fandí tak nějak... automaticky. Po první sérii by mu přece nikdo nepřál, aby ho chytili... I když ve druhé se najednou chová úplně mimo, tak přece... Jo, občas bych mu to chycení i přála, ale občas je to prostě Dexter.

A poslední plus je Doakes. A mám pocit, že vím, kam to všechno směřuje.

Takže s Dexterem nekončím. Ale doufám, že třetí série bude návrat k starému dobrému vraždícímu Dexterovi.